Sáře Wranové
proud dnů se zastavil před Tvou tyrkysovou stopkou
jež nabodla na kůl
běžící pás čísel kalendáře
vyhublé tělo úsvitů a západů
oblepila svým lakem nehty vzduchu
jako dráhy barev bublajících podzimů
ve vědru lehkosti
do něhož jsem zasadil plod
s nepřízní ohně
v jehož uhlících jsem ani nedoufal
a dnes už vím
že stačí vůle
čekat
malou chvíli
a vůně polí vlčího máku
která vytekla z kašny Tvých očí
zalije vše
zatopila i hlubokou studnu
mého srdce
ze semínka vyrostl celý les
s kořeny v naší kůži
které zlomily kosti bezesných nocí
a dnes
když ruku v ruce jdeme kolem
hledíce na zalité kameny
neslyšíme nic
z druhého břehu