kavárna
starých fotografií a sešlých křesel
černá a bílá očí
hledí ze všech stran
čas se v nich stočil
do čtyř hran
chodba je dlouhá
na konec nevidíš
dlouhá prázdná
a přesto plná očekávání
jako jiskry na prvním rendez-vous
které svážeš
_____________tichem
do páru veršů
a nikdy je jí už nepřečteš
protože jsou o ní
svíce hoří a roztáčí smích
který není pro tebe
venku sněží poslední vločky
ale nejsou pro tebe
přání
touha
je vratká
sedne si vždy k jinému stolu
schová se
pod peřinu
když se nedíváš
a s ránem zmizí
zpátky do bílých půlměsíčků
které si hrály s tvými
vše to je jako obyčejný nápis na bílé tabulce
který jiný smaže
jediným pohybem
z piana se vznáší podzimní listí
a já se vznáším s ním