Listopad 2015

Zrcadlo

21. listopadu 2015 v 9:01 | Dominik Bárt |  Seznam všech básní
krásná dívka překrásná dívka
jde ze schodů které dýchají stářím mramorovým
jde ze schodů jak vítr květem tulipánů

jde ze schodů v tunice jak růžolící Řekyně
jde ze schodů k mořskému břehu olivových loubí
a oceánský obzor jen kolem je

do dálek moře cosi ukrývá
do věčných dlaní mořských dálek
do klínu oranžové věčnosti jež se našla v obzoru

ukrývá tam mou dívku
krásnou dívku překrásnou dívku
kterou v pobřežním zrcadle vidím jak jde ze schodů

Má dívka

14. listopadu 2015 v 16:39 | Dominik Bárt |  Seznam všech básní
má dívka
má dívka ohnivých nocí purpuru
má dívka oblak milosti a krve
má dívka žluti lesních zvonů
má dívka věnců magnólií na jižní prérii
má dívka blesků a slunných září na nebi
má dívka nevrlých zrcadel něhy
má dívka zlatavých řek a slz v poledni
má dívka růženínů v teplém peří bílých pěn
má dívka bublin rudých podzimů v závojích smíchu
má dívka v tunice v domě mezi zelenými veřejemi
má dívka v extatickém vání oceánu na pobřeží
má dívka hladkých skel které dýchají jako květy tyrkysu
má dívka svíjejících se klubíček která voní medem
má dívka stojící na konci chodby
má dívka mořských dálek sladkých jako noci vášní
má dívka rozmilých ohňů v městské zimě které se v allegru
světa nikdy nenajdou
má dívka jediné jiskry zapalující ztracený les tříštivých hlásek
má dívka jediné jiskry která zachraňuje les před zvadnutím
má dívka jediné jiskry kterou nikdy nezapálí
má dívka mého šťastně zlomeného srdce
má dívka jen

Ponocný

14. listopadu 2015 v 16:38 | Dominik Bárt |  Seznam všech básní

Seděl jsem na nábřeží starém řeky Ostravice
na kajícné patě mostu jež mlčí tu
Oči mé jak jeho chtěly vznítit své svíce
jež vlnily se na oltáři v blankytu

Město dřímalo v klínu jeseně jak já v Tvém
Tajemstvím šeptalo vše jako v kostele
Magická luna v svém zrcadle karmínovém
cinkala červánky na denní koudele

Za siluetními vitrážemi mdlých stromů
svůj obraz malovala slunce lucerna
Chytal jsem vzduch vůně hvězdy a ruce zvonů
s klekáním zaplavily listí zlacená

Já jako ponocný snažil se vzbudit ohně
jež mezi dobrem a zlem dnem a nocí spí
jež hýčká podzimní luna v své pěnné sponě
jež ve vesmírném loubí jak aurora zní

Nad vlažným nábřežím vzplál azur ještě více
a pod růžencem slz a okamžiku jsem
nalezl ztracenou svobodu v stínu svíce
jež slila se v brunátném soumraku s mým snem

.

Polední blues

14. listopadu 2015 v 16:34 | Dominik Bárt |  Seznam všech básní

Za sychravého poledne
pršelo a pršelo
Za sychravého poledne
moje srdce plakalo

Plakalo s listím barevným
jež se v starce měnilo
a všem těm směšně věřícím
slastné se to jevilo

Jen já jsem seděl na zápraží
pil podzimu smutný med
a věděl že svět jenž tak září
je jen čísi flašinet

.

V lunou noci ozářené

14. listopadu 2015 v 16:32 | Dominik Bárt |  Seznam všech básní

Noc
Noc úplněk
Noc říjen nebesy žhne
kde defilé souhvězdí krčí se a vzdychá
V soumračné pěně šarlatu se míháš sne
Půlnoční ruce líbají vše místa skrytá
Zvony dědinou duní
U tůně se
milenci líbají jak s nebem roztoužené
červánky
Cinkot věčna
Láska
chvěje se
Dívka zpívá
v té lunou noci ozářené

Závoje mlhy
nosí další polibky
na cikádovou louku
na rty splývající
v tanec milenců
v dívčin zrak
který pojí v objetí milující
Kulatá ňadra jí vzdouvá lehký vzdech
Ručkou svou hladí čelo mládence usmířené
a zpívá sladce
zpívá krásou lesních ech
lásku svou
v té lunou noci ozářené

Sen změnil se
Plamenně žhnou nebeskou pláž
temnoty které pláčou
světla komet jemné
Žaltáře viny
Zvony dálek
Ekvipáž noci vůněmi jímá les
v němž dívka bledne
Na hrob mládence slzy dívky kap a kap
Noc ticho
Noc madrigal
Noc čas
V duši žene se smutek
jak mnou podzim jehož oblaka
dívka zpívá
v té lunou noci ozářené

Sen změnil se
Prs plný mléka magicky
jak aviatik starý vznáší se výšinou
Lesklý kraj zrcadlem se kryje panicky
a hledá u hrobu mládence
dívku krásnou
Ta už se ale v jiném zhlédla
Neúží již smutek líc
Noc prázdno
Noc vítr
Noc křiky zamlžené
A dívka krásná nezazpívá nikdy víc
lásku mládenci
v té lunou noci ozářené

Sen změnil se
Noc obraz
Noc stuha zastřená
Jak víno hvězdy tvary štěstí mají
v sudech
které nám nikdy nedají
Noc nesténá
Co bylo není
Co je nebude
Co bude?
Noc
Noc úplněk
Noc říjen jak vanilka
je sladká
voní a tančí v touze zamlžené
A nikdo nezazpívá mládenci
v té lunou noci ozářené

Podzim

14. listopadu 2015 v 16:31 | Dominik Bárt |  Seznam všech básní

Já spěchal jsem
přes slanou zem
tvého zraku
jež plála dnes
tam v dáli kdes
jak květ máku

Já chtěl ji pít
s ní radost mít
jako dítě
Svůj celý den
na rty tvé jen
líbat chci tě

Však ty jsi dál
život mi lhal
prcháš klusem
Tak jak mdlý list
já padám jist
v podzimu svém